Institut sportovní příslušnosti je ve světě sportovního práva kvůli odlišným pravidlům mezinárodních sportovních organizací, a zároveň rozlišným vnitrostátním úpravám podmínek udělení státního občanství otázkou, která je z mého pohledu jen těžko komplexně uchopitelná a řešitelná. Když jsem se pak tímto institutem zabývala v rámci své diplomové práce, tak právě fotbal byl jedním ze sportů, kde byly podmínky stanovené ze strany FIFA jedny z nejpřísnějších, a při sečtení všech tehdejších požadavků bylo pro hráče velmi obtížné změny sportovní příslušnosti dosáhnout.
V září minulého roku však během Kongresu FIFA došlo v rámci pravidel upravujících sportovní příslušnost v rámci stanov FIFA k několika změnám, které vešly v platnost neprodleně po jejich přijetí a které změnily pravidla, dle nichž se fotbalový svět řídil od roku 2008.
Na samotném počátku změny byla k vypracování návrhu nových pravidel byla ustanovena zvláštní pracovní skupina FIFA, jež se při své práci řídila následujícími principy:
- sportovní příslušnost nemůže existovat bez státního občanství
- existence skutečného pouta mezi hráčem a členskou asociací
- prevence - snaha o zamazení „obchodování se státním občanstvím“
- snaha vyhnout se přílišné přísnosti pravidel
- ochrana integrity mezinárodních sportovních soutěží
Mimo výše uvedené principy bylo při tvorbě novelizovaných pravidel vzato v úvahu také evropské právo a to včetně související judikatury Evropského soudního dvora, který se otázkou národnosti ve spojení se sportovními pravidly několikrát zabýval.[1]
Zajímavostí, kterou při diskusi o sportovní příslušnosti ráda zmiňuji, je skutečnost, že FIFA má jako mezinárodní sportovní organizace 211 členů, když členem OSN je pouze 193 suverénních států. Z této statistiky lze vypozorovat, že se rozhodně nejedná o dva identické instituty a jejich rozdíly je třeba mít při aplikaci pravidel vždy na paměti.
Když se budeme bavit o konkrétních změnách, které novelizace přinesla, hovoříme primárně o článku 9 Pravidel upravujících aplikaci stanov FIFA, konkrétně o článcích 9 (2) b), 9(2) c) a 9 (2) e), které v následujících odstavcích rozeberu více do detailu. Předně je potřeba říci, že změna sportovní příslušnosti je obecně zakázána, avšak práve v článku 9 (2) a jeho jednotlivých čásech lze najít výjimky, na základě kterých se změna může uskutečnit. Za důležité považuji také zmínit, že spolu s novelizací pravidel byl ze strany FIFA vydán také Komentář k pravidlům upravujícím způsobilost hrát za reprezentační týmy. [2]
Článek 9 (2) b) - Získání sportovní způsobilosti
První ustanovením, jež se dočkalo změny, je článek 9 (2) b) a jeho aktuální znění vypadá následovně:
Hráč může požádat, a to pouze jednou, o změnu asociace, za kterou je oprávněn hrát, za asociaci jiné země, jejíž je státním příslušníkem, pokud:
i) hráč byl postaven v zápase v rámci oficiální soutěže na jakékoliv úrovni (s výjimkou mezinárodní „A“ úrovni) v jakémkoli druhu fotbalu pro jeho současnou národní asociaci
ii) v době, kdy byl vybrán pro svůj první zápas v oficiální soutěži v jakémkoli druhu fotbalu pro svou současnou národní asociaci, neměl hráč státní příslušnost národní asociace, kterou chce reprezentovat
iii) v době, kdy byl hráč postaven do posledního zápasu v rámci oficiální soutěže v jakémkoliv druhu fotbalu pro svou současnou národní asociaci, nebyl starší 21 let
iv) splnil některý z požadavků uvedených v článku 6 nebo 7.
Co se týče pojmu oficiální soutěž, hovoří komentář o všech soutěžích pro reprezentační týmy národních asociací organizované buď přímo FIFA, či jakoukoliv přidruženou konfederací (UEFA, CONCAF, CONMEBOL, AFC...) Jak může tato změna fungovat či nefungovat v praxi si ukážeme na následujících příkladech:
Hráč se narodil 1. ledna 1997 v zemi A. V lednu roku 2021 pak získal státní občanství země B. Během své kariéry se účastnil oficiálních soutěží pod hlavičkou národní asociace země A, když jeden ze zápasů odehrál 3. ledna 2015 a druhý dne 20. září 2020, tedy v době, kdy mu bylo 23 let. Právě z tdůvodu věku není změna sportovní příslušnosti hráče v tomto případě možná, když v době posledního zápasu, který odehrál v rámci oficiální soutěže, byl starší 21 let a nenaplnil tak poslední z výše uvedených podmínek. V dalším případě je situace obdobná, pouze s tím rozdílem, že poslední zápas který hráč za národní tým odehrál, se konal 20.června 2017, tedy v době, kdy bylo hráči méně než 21 let. Tím by hráč naplnil včechna požadovaná kritéria článku 9 (2) c) a ke změně sportovní příslušnosti by v tomto případě mohlo dle tohoto článku dojít.
Článek 9 (2) c) - Držení státního občanství
Další změnou je výjimka obsažená v čl. 9 (2) c). Ten se zabývá situací, kdy je hráč držitelem více státních občanství již v době, kdy byl postaven do zápasu za reprezentační tým národní asociace jednoho ze států, kterého je státním občanem. Rozdíl oproti výše zmíněné situaci v čl. 9 (2) b) je ten, že se hráč může zúčastnit zápasu v rámci oficiální soutěže na jakékoliv úrovni, a to včetně mezinárodní „A“ úrovně. Co se týče samotného pojmu „mezinárodní A úroveň“, komentář ho vysvětluje jako „nejvyšší úroveň reprezentačního fotbalového družstva, obecně známé jako národní seniorská reprezentace“. Podmínkou výše uvedeného však je, že zápasy, které na mezinárodní úrovni "A" odehrál, byly maximálně tři a v době odehrání těchto zápasů nebyl hráč starší 21 let a zároveň od posledního zápasu na mezinárodní „A“ úrovni uběhly více než 3 roky. Poslední podmínkou kterou je potřeba splnit je, že se v případě zápasů na mezinárodní „A“ úrovni nesmí jednat zápas v rámci hlavní části FIFA WORLD Cup nebo jakéhokoliv hlavní řásti turnaje přidružených konfederací, jako je například Mistrovství Evropy - EURO, či Pohár afrických národů.
Použití tohoto ustanovení v praxi bych ráda znovu demonstrovala na praktickém příkladu:
Hráč se narodil 1.ledna 1999 v zemi A. V roce 2007 pak získal druhé státní občanství země B a od té doby byl tak držitelem dvou státních občanství. Když mu bylo 20 let, tedy v roce 2019, zúčastnil se několika oficiálních soutěží na juniorské úrovni a následně, o rok později, byl postaven do zápasu na mezinárodní „A“ úrovni v rámci kvalifikace na EURO. V listopadu 2023 pak podal žádost o změnu národní asociace, aby mohl hrát za národní reprezentaci státu B. Znovu se dostáváme do situace, kdy jsou naplněny všechny požadavky kromě věku. V době odehrání kvalifikace totiž hráč byl starší 21 let a tím pádem nebyly splněny všechny podmínky pro to, aby byla změna sportovní příslušnosti možná. Kdyby však zápas v rámci kvalifikace odehrál o rok dříve, nic by v roce 2023 nebránilo tomu, aby mohl svou národní asociaci změnit. Slovo kvalifikace jsem pak schválně dvakrát podtrhla, aby bylo čtenáři jasné, že pravidla sice povolují odehrát zápas v rámci mezinárodní "A" úrovně, ale stále jsou vyloučeny zápasy v hlavní části soutěže ať už v rámci FIFA World Cup, či oficiálních soutěží konfederací, jako je právě EURO.
Článek 9 (2) e) - Ztráta státního občanství
Poslední situace, kterou se pracovní skupina FIFA při změnách pravidel zabývala, je situace, kdy hráč ztratí státní občanství země, jejíž národní asociace byl členem. V tomto případě je změna sportovní příslušnosti možná, pokud hráč nastoupil do zápasu na mezinárodní „A“ úrovni a zároveň trvale ztratil státní občanství země kterou reprezentoval, a to proti své vůli na základě vládní autority. V tomto případě může hráč začít reprezentovat národní asociaci státu který si přeje reprezentovat a jehož je státním občanem.
Z výše uvedeného lze vypozorovat, že se pravidla FIFA týkající se sportovní příslušnosti fotbalových hráčů změnila primárně ve prospěch hráčů. Z mého pohledu je to krok dobrým směrem, když během kariéry hráče se může vyskytnout situace, kdy je pro něj výhodnější změnit národní asociaci ať už z osobních či sportovních důvodů. Dle mého názoru však stále není jednoduché národní asociaci změnit ze dne na den kdykoliv si hráč usmyslí a pro úspěšnou změnu je potřeba splnit mnoho kritérií. Když se na tuto problematiku však podíváme z širší perspektivy a vezmeme v úvahu samotnou důležitost a význam institutu státního občanství, je to z mého pohledu jenom dobře, že není možné zaměnit hráče za obchodní komoditu a národní reprezentace jsou tak stále symbolem národní snahy a sounáležitosti.
[1]ESD C-36/74 Walrave and Koch v. Union Cycliste Internationale, Donà v. Mantero (Rozhodnutí č. 13/76) [1976] ECR 1333, Rozsudek ESD ve věci Bosman, C-415/93, 1995
[2] https://resources.fifa.com/image/upload/commentary-on-the-rules-governing-eligibility-to-participate-for-representative-.pdf?cloudid=ro8mje8vw98yp3rvfbmi