Jsou kluby novým sběratelským koníčkem?

Barvy a logo klubu jsou jedy z hlavních znaků, které reprezentují samotný klub, jeho ducha a jeho hodnoty. Pro veřejnost a především pro fanoušky jsou něčím, co uznávají a co v nich často vyvolává různé emoce. Ale co když existuje více klubů s podobnými, v podstatě stejnými identifikačními znaky?

Vlastnictví více fotbalových klubů jednou osobou je mezi fotbalovou veřejností rostoucím trendem a má nepochybně mnoho výhod. V následujícím textu se proto pokusíme pochopit, proč něco jako vlastnictví více klubů vůbec existuje, jaké jsou jeho typy, jaké výhody a nevýhody tento koncept přináší a v neposlední řadě - jaké jsou v současnosti nejvýznamnější fotbalové skupiny na trhu.

Jaký je tedy důvod, proč by měl někdo o této možnosti vůbec uvažovat? Jednou z největších výhod je, že tento model přináší a zprostředkovává přístup k různým jurisdikcím a podnikatelským trhům na různých kontinentech. Vlastnit síť více klubů diverzifikuje obchodní portfolio, pomáhá značce růst a má možnost získat globální působnost , optimalizovat zamýšlené operace a zároveň pomáhá s rozvojem hráčů, kteří mohou být přesouvání v rámci klubů zapojených ve skupině.

Při vlastnictví více klubů pak rozlišujeme následující modely:

A. Vertikální integrace

První model - vertikální integrace, je založen na principu nákupu klubů v nižších ligách než je klub "mateřský" s cílem získat mladé hráče, kteří se zatím neumí prosadit v A týmu klubu mateřského. Hráč tak může naplno rozvinout svůj potenciál a následně přestoupit buď zpět do svého mateřského klubu v rámci skupiny, nebo do jiného klubu mimo skupinu, což do skupiny přináší finanční částku z provedeného přestupu. Praktický příklad fungování tohoto konceptu je vidět na následujícím grafu:

B. Kluby na srovnatelné úrovni

Druhý model je postaven na seskupení klubů na podobné výkonnostní úrovni. To přináší výhodu minimalizace rizik spojených se sportem a optimalizaci výkonu na hřišti prostřednictvím výměny a přesunu hráčů na konkrétní pozice v případě možných zranění a s tím souvisejícího nedostatku hráčů v týmu. Jako příklad můžeme uvést případ klubů FC Watford a Udinese Calcio - oba tyto kluby jsou ve vlastnictví italské rodiny Pozza a za posledních deset let mezi sebou uskutečnily kolem 50 přestupů, když často posílaly své hráče tam i zpět podle toho, jak se to kterému klubu zrovna hodilo.

Vyplatí se to?

Kromě toho, že kluby se stejným majitelem mají výhodu v podobě zlepšování sportovních výkonů hráčů, jsou schopny velmi snadno a efektivně synchronizovat své obchodní operace. Současně je synergie v rámci hodnotových řetězců napříč kluby také něčím, napomáhá rozvoji businessu, když řízení stejným subjektem vylučuje možné rozpory v přístupu klubů.

Vlastnictví více klubů může pomoci řešit také každodenní problémy zúčastněných klubů, jako je například nedostatek lidských zdrojů v jejich obchodních odděleních - sdílením lidských zdrojů a zkušeností mohou tak kluby učinit další krok k efektivitě nákladů.

V neposlední řadě má vlastník více klubů po celém světě také přístup na různé trhy, což pomáhá nejen s marketingem, ale také zvyšuje vyjednávací sílu majitelů vůči zbytku trhu. Skvělým příkladem je dohoda společnosti City Football Group se společností Puma, která se týkala pěti klubů skupiny po celém světě, a to včetně její vlajkové lodi Manchester City FC, jejíž hodnota údajně - díky kolektivnímu přístupu MLS k prodeji - činí 620 milionů liber (860 milionů USD) na deset sezón. PUMA na oplátku získala přístup na trh na území čtyř kontinentů, takže lze s jistotou říci, že dohoda přinesla výhody oběma stranám smlouvy.

A. Red Bull Football Group

Prvním praktickým příkladem který lze v souvislosti s fotbalovými skupinami uvést, je Red Bull Football Group. Její původní filozofií bylo vytvořit ještě větší povědomí o značce, a to právě prostřednictvím sportu. Od roku 2021 má Red Bull čtyři aktivní profesionální fotbalové kluby po celém světě:

• FC Red Bull Salzburg

• New York Red Bulls

• Red Bull Leipzig

• Red Bull Bragantino

První z nich, FC Red Bull Salzburg, byl původně založen v roce 1933 a od roku 2005 působí pod hlavičkou Red Bull. Od té doby se klub stal stabilním účastníkem Ligy mistrů a svými výkony pomohl také Rakousku v žebříčku UEFA. Kromě toho klub vychoval některé z nejžhavějších hráčů současnoti, kteří jsou v nyní době rozeseti v předních evropských klubech - například Dominika Szoboszlaie a Erlinga Haalanda.

B. City Football Group

Když už mluvíme o Erlingu Haalandovi, myslím, že neexistuje nikdo, kdo by se alespoň trochu zajímal o fotbal a kdo by si nevšiml jeho posledních výkonů v Manchesteru City v této sezóně.

Společnost City Football Group byla založena v roce 2013 a vlastní řadu podniků souvisejících s fotbalem po celém světě a to včetně klubů, akademií, technické podpory a marketingových společností. Jejím hlavním cílem je vyhledávat a rozvíjet talenty a poskytovat divákům kvalitní hru. Dosažením tohoto cíle chce City Football Group vytvořit atraktivní a poutavou komunitu fanoušků a vyrůst v udržitelnou a společensky odpovědnou organizaci.

K dnešnímu dni je City Football Group většinovým vlastníkem klubů hrající nejlepší ligy na třech kontinentech – Manchester City FC v Premier League, New York City Football Club v Major Soccer League a Melbourne City FC v A-League. Celkem je v tuto chvíli ve skupině 12 klubů:

• Manchester City

• New York City

• Melbourne City

• Yokohama F. Marinos

• Montevideo City Torque

• Girona FC

• Sichuan Jinuniu

• Mumbai City FC

• Lommel SK

• Esperance Sportive Troyes Aube Champagne (ESTAC)

• Club Bolivar - Partner Club

• FC Palermo

Co se týče akademií, všechny jsou určeny a fungují na stejných principech a filozofii jako centrála skupiny v Manchesteru - vůbec první fotbalová akademie City a přední světové zařízení pro rozvoj mládeže a první tréninkové zařízení definované jako fyzický projev závazku skupiny k udržitelnosti zakotvené v místní komunitě.

Většinový podíl ve společnosti City Football Group vlastní Jeho Výsost šejk Mansúr bin Zayed Al Nahyan, člen královské rodiny Abu Dhabi a podnikatel s celosvětovými podnikatelskými zájmy. Ten byl také jednou z postav úspěšné kandidatury na pořádání mistrovství světa ve fotbale v Kataru, kterému jsme byli svědky na konci roku 2022. Jeho podnikatelské aktivity pak dalece přesahují rámec skupiny City Group, když se například angažuje také ve společnosti Saphire Sport Company, což je americký fond rizikového kapitálu, který zahrnuje majitele a investory z nejvýznamnějších amerických sportovních lig včetně NFL, MLB, NBA, NHL nebo MLS. Kromě toho jeho společnosti podnikají aktivity v oblasti médií, esportu a mnoha dalších.

C. Pacific Media Group (PMG)

Posledním příkladem, o kterém bych ráda hovořila, je skupina Pacific Media Group vedená americkým investorem Paulem Comwayem. Pan Comway k institutu vlastnictví více klubů sám prohlásil: "Řízení fotbalového podniku je o zajištění synergie, která umožní vybudovat dlouhodobou strategii [...] Logika je taková, že investujme do klubu a vybudujme ho, abychom mohli reinvestovat příjmy z přestupů a rozvíjet klub."

V současné době jsou ve skupině PMG následující kluby:

• FC Den Bosch (Holandsko - 2. divize)

• Esbjerg FB (Dánsko, 1. divize)

• AS Nancy (Francie, Ligue 2)

• KV Oostende (Belgie, 1. divize)

• FC Thun (Švýcrsko, 1. divize)

• Barnsley FC (Anglie, 2. divize)

Skupina PMG je také známá svými neotřelými nápady a inovacemi, jako je využití datové analýzy k získávání mladších hráčů a podepisování přestupů bez přestupních poplatků nebo přidávání členských programů k permanentkám s cílem zvýšit tak loajalitu svých příznivců.

Existují nějaká omezení?

Idea vybudování "fotbalového impéria" je sice samozřejmě lákává, ale existují také logicky pravidla, která pro vlastnictví více klubů nastavují určitá omezení a to hlavně z důvodu obav z možného ohrožení integrity soutěží.

Co se týče mezinárodní úrovně, tak FIFA tuto problematiku přímo konkrétně neupravuje a regulaci pravidel tak nechává na konfederacích a národních asociacích [1].

Co se týče UEFA, úprava je podstatně obsáhlejší a prostupuje napříč většinou předpisů, ať už se jedná o stanovy, pravidla soutěže Liga Mistrů UEFA, pravidel klubových licenci či pravidel fair play financování. Ve zkratce lze říct, že na základě pravidel UEFA není možné, aby měla jedna osoba kontrolu či vliv nad více než jedním klubem v rámci soutěže UEFA. Pojmy kontrola a vliv jsou pak ze strany UEFA vykládány jako možnost rozhodujícího vlivu nad rozhodováním klubu.

K podobné úpravě přistoupily také další konfederace, ať už se jedná o CONCACAF, CAF nebo další [3] [4] - podstatou pravidel všech konfederací tedy je zabránit tomu, aby se v rámci jedné soutěže objevil někdo, kdo má rozhodující slovo ve více než jednom klubu v soutěži, kterou daná konfederace organizuje.

Z konkrétních úprav národních federací je dle mého zajímavé zmínit případ Itálie, kde bylo donedávna povoleno vlastnit více klubů najednou bez dalších omezení. S implementací článku 16 bis NOIF Italské fotbalové federace však přišla změna, když dle znění tohoto článku již nebude možné, aby fyzická či právnická osoba vlastnila více než jeden klub v rámci stejné soutěže. Pro ty, kteří vlastníky více klubů v jedné soutěži jsou, byla původně stanovena lhůta na začátku sezóny 2024/2025 k tomu, aby se "přebytečných" klubů zbavili. Tato lhůta se však vzhledem k probíhajícímu odvolání proti implementaci článku 16bis NOIF v průběhu léta roku 2022 protáhla o další 4 roky a majitelé italských klubů tak mají nyní čas vyřešit vlastnické struktury klubů až do začátku sezóny 2028/2029.

ZDROJE:

[1] Stanovy FIFA, článek 20 (2)

[2] Stanovy UEFA, článek 5 / Regulations of the UEFA Champions League / the UEFA Club Licennsing and Financial Fair Play Regulations

[3] Stanovy CONCACAF, článek 12 (3)

[4] Stanovy CAF, článek 17 (3)

[5] NOIF FIGC, článek 16 bis