Mezinárodní arbitrážní soud pro sport ("CAS") je svojí definicí nezávislým kvazi soudním orgánem, který řeší spory související se sportem a to prostřednictvím arbitráže, mediace a zároveň poskytuje poradenská stanoviska k právním otázkám souvisejícím se sportem. Navzdory této definici však CAS už od svého založení čelí námitkám proti své nestrannosti a nezávislosti.
Jedním z nejznámějších a zároveň prvních případů ve spojitosti s nestrannosti a nezávislosti CAS je případ jezdce na koni Elmara Gundela, který podal odvolání ke CAS po rozhodnutí své federace FEI. Nicméně nebyl spokojen ani s výsledkem odvolacího řízení CAS, a proto podal veřejnoprávní odvolání ke švýcarskému federálnímu tribunálu ("SFT"), když zpochybnil platnost rozhodnutí CAS, o kterém tvrdil, že bylo vydáno rozhodujícím orgánem, jež nesplňuje podmínky nestrannosti a nezávislosti. [1] SFT následně naopak uznal CAS za skutečný rozhodčí soud, upozornil však na skutečnost, že mezi CAS a mezinárodním olympijským výborem ("MOV") existují četné vazby a že tak existují oprávněné pochybnosti o nezávislosti jakožto rozhodovacího orgánu CAS.
V reakci na výše uvedené rozhodnutí tak prošel CAS organizační reformou, která spočívala zejména ve vytvoření Mezinárodní rozhodčí rada pro sport (dále jen „ICAS“). Hlavním účelem ICAS bylo od počátku starat se o chod a financování CAS a nahradit tak MOV v této roli. Dodnes pak slouží jako nejvyšší orgánem CAS, který zajišťuje mimo jiné právě nezávislost CAS a práva účastníky řízení obecně. [2]
Role arbitrů CAS
Říká se, že kvalita rozhodčího řízení se rovná kvalitě rozhodce. Obecně by rozhodčí řízení, stejně jako každý jiný proces, mělo zaručit spravedlivé a rovné řízení každému jednotlivci, který je stranou sporu, a poskytnout mu tak možnost předložit věc před nestranný soud. Je proto důležité nastavit výrazně vysokou úroveň a klást nároky na kandidáty tak, aby to nesnižovalo úroveň samotného rozhodčího řízení
V rámci svého fungování ustavuje CAS pro jednotlivá řízení buď samostatné rozhodce, či panely sestavené ze tří rozhodců. Ti pak mají odpovědnost za řešení sporů v rámci jurisdikce CAS a jejich úlohou je tedy rozhodovat v případech, které jim byly postoupeny buď v rámci běžného rozhodčího řízení, v odvolacím řízení týkajícím se rozhodnutí sportovních svazů, federací a dalších orgánů souvisejících se sportem, pokud tak určí stanovy těchto orgánů nebo rozhodčí doložka v rámci dohody stran sporu a zároveň rozhodovat o záležitostech souvisejících s antidopingem jakožto orgán prvního stupně či jako jediná instance. Rozsah jurisdikce je tedy poměrně široký a potřeba mít na místě rozhodců odborníky ve svém oboru je podle mého názoru velmi vysoká. O obsazení seznamu rozhodců Rozhodce pak vybírá a jmenuje ICAS, když počet rozhodců se k dnešnímu dni vyšplhal na počet 300. [3]
Jak to ale funguje v praxi? Rozhodčí řízení je převážně předkládáno senátu složenému ze tří rozhodců. Každá ze stran sporu má pak právo vybrat si jednoho rozhodce ze seznamu rozhodců CAS. Volba třetího rozhodce se pak liší dle toho, zda se jedná o řádné či odvolací řízení, když v případě prvního jmenovaného se dohodnou dva jmenovaní rozhodci na tom, kdo bude předsedou jejich senátu a v případě odvolání je za výběr předsedy odpovědný prezident divize Řádného rozhodčího řízení. Existuje však ještě třetí možnost - varianta jediného rozhodce. Ta přichází v úvahu v případě, když se na to strany sporu dohodnou a kdy to zároveň odpovídá důležitosti a povaze daného případu.
Ve všech výše uvedených scénářích musí však být rozhodci nezávislí, což v praxi znamená, že nemohou být v žádném spojení s ani jednou ze stran a zároveň nemohou hrát žádnou roli v předmětu sporu. [4]
Nezávislost a nestrannost rozhodců
Nezávislost a nestrannost rozhodců se tedy logicky promítá do nezávislosti a nestrannosti CAS jako celku a je proto zcela zásadní dosáhnout co nejvyšší úrovně. Ale co to vlastně znamená být nezávislý a nestranný?
Nezávislost vyjadřuje objektivní nezávislost rozhodce na stranách sporu, když rozhodce tak není v žádném spojení s žádnou ze stran. Na druhé straně nestrannost znamená, že rozhodce není subjektivně investován do případu, a tudíž nezvýhodňuje jednu stranu vůči druhé. [5]
K dosažení zamýšlené nezávislosti a nestrannosti existuje samozřejmě relevantní legislativa a četná judikatura. Nejdůležitějším právním nástrojem jsou pak Směrnice zájmu IBA v mezinárodní arbitráži (2004, rev. 2014), které SFT v roce 2007 v rámci svého rozhodnutí 4A_506/2007 uznal za platné a důležité[6].
Při nahlédnutí do tohoto dokumentu zjistíme, že Směrnice IBA jsou rozděleny do dvou částí. První část se zabývá obecnými zásadami nezávislosti a nestrannosti, pravidly pro zveřejnění v případě pochybností atd. Druhá část pak obsahuje seznam „semaforu“, který odlišuje různé situace a poskytuje demonstrativní seznam příkladů jež ilustrují situace, ke kterým může v rámci rozhodčího řízení dojít.
Neodvolatelný červený seznam
Nejpřísnější ze seznamů pokrývá situace odvozené ze zásady nemo judex is causa sua, což v překladu znamená, že nikdo nesmí být svým vlastním soudcem [7]. V případě, kdy by taková situace nastala nemůže ani souhlas obou zúčastněných stran tuto procesní překážku odstranit a zahladit tak střet zájmů.
Odvolatelný červený seznam
Existuje však i červený seznam jež je odvolatelný a který obsahuje situace, které jsou stále poměrně vážně, ale ne tak alarmující. V případě, kdy jsou si tak strany vědomy přítomnosti střetu zájmů a výslovně vyjádří svůj souhlas s osobou rozhodce, lze takové překážky s tímto souhlasem zhojit [8]. Jako příklad lze uvést situaci, kdy má na výsledku sporu významný finanční zájem blízký rodinný příslušník rozhodce nebo kdy je rozhodce advokátem ve stejné advokátní kanceláří, jako advokát zastupující jednu ze stran sporu.
Oranžový seznam
Další na řadě je oranžový seznam, který je demonstrativním výčtem situací, které mohou vyvolat důvodné pochybnosti o nezávislosti a nestrannosti rozhodce. V případě, kdy taková situace nastane, je rozhodce povinen tuto situaci v dané lhůtě oznámit, aby s takovou skutečností byly strany sporu seznámeny [9]. Příkladem může být situace, kdy byl rozhodce v průběhu posledních tří let jednou nebo vícekrát jmenován jako rozhodce jednou ze stran sporu, nebo kdy jsou rozhodce a právní zástupce jedné ze stran členy stejné advokátní komory.
Zelený seznam
V neposlední řadě existuje zelený seznam, který pokrývá specifické situace, kdy není povinností rozhodce takové skutečnosti sdělovat, protože z objektivního hlediska nejde o skutečný střet zájmů a tak pro takové oznámení není důvod.
Námitka podjatosti rozhodců CAS
Vrátíme-li se ke sportovní arbitráži před CAS, tak v souladu s článkem R34 Kodexu CAS může být nestrannost a nezávislost rozhodce napadena v případě, kdy okolnosti o jeho nestrannosti a nezávislosti vyvolají oprávněné pochybnosti. Námitka pak musí být podána do 7 dnů od chvíle, kdy se namítající o skutečnostech vyvolávajících pochybnosti dozvěděl [10]. Každá taková námitka je předložena speciální komisi, která má pravomoc předložit věc dál k posouzení ICAS. Obsahem každé námitky pak musí být uvedení skutečnosti které k jejímu podání vedly. Speciální komise následně o námitce rozhodne, ale vždy až poté, co byl napadený rozhodce či ostatní rozhodci – pokud je rozhodováno v senátu – vyzván k předložení písemných připomínek. Napadený rozhodce má tedy právo vyjádřit se k údajnému střetu zájmů a ovlivnit tak výsledné rozhodnutí o podané námitce.
Průlomový případ Sung Yang
Případ Sung Yang v rámci kterého bylo rozhodováno i před SFT je dle mého názoru případem, jež může mít dle mého názoru velký dopad na budoucí rozhodovací praxi. SFT svým nálezem totiž zrušil rozhodnutí CAS a věc vrátil k dalšímu projednání jiným panelem rozhodců. Zrušené rozhodnutí CAS pak uložilo panu Sung Yang, čínskému plavci, osmiletý zákaz činnosti za porušení antidopingových pravidel, když předsedou panelu byl italský rozhodce Franco Frattini, který se prostřednictvím svého twitterového účtu opakovaně vyslovil proti čínskému přístupu k otázce práv zvířat. Některá jeho prohlášení měla navíc zjevný rasistický podtext a podle SFT byla tato vyjádření dostatečným důvodem pro pochybnosti o jeho nestrannosti a zároveň tak důvodem pro zrušení vydaného nálezu.
Rozhodnutí CAS
Co se týče samotného rozhodnutí CAS, tak výše uvedený panel vydal rozsudek v únoru 2020 v návaznosti na řízení před dopingovým panelem FINA, který pana Sung Yanga v souvislosti s údajným porušením antidopingových pravidel způsobeným neúspěšným odběrem požadovaného vzorku osvobodil. CAS následně rozhodnutí FINA zrušil a rozhodl, že v případě pana Sung Yang skutečně došlo k porušení článku 2.5 Pravidel dopingové kontroly FINA, když byl před provedením předmětné kontroly jasně upozorněn na provedení této kontroly a jeho chování včetně poničení nádoby na odběr vzorků tak nemělo žádné ospravedlnění. S těmito závěry se pak CAS uchýlil k osmiletému zákazu činnosti, což v praxi v podstatě znamená konec kariéry sportovce.
Rozhodnutí SFT
Jak však bylo uvedeno výše, SFT svým rozhodnutím rozsudek CAS zrušil a to z důvodu podjatosti pana Frattiniho. Nutno podotknout, že SFT nerozhodoval v meritu věci, když případ pouze vrátil CAS k novému projednání senátem s odlišným předsedou senátu.
Toto rozhodnutí je pak zásadní z několika důvodů. Za prvé bylo judikováno, že v případě, kdy žadatel nemohl v době probíhajícího řízení znát nebo vědět o okolnostech, jež by zavdávaly důvod k pochybnostem o rozhodcově nestrannosti a nezávislosti, a to při vynaložení náležité péče, lze žádost o přezkum podat i po uplynutí lhůty k napadení předmětného rozhodnutí. Žadatel však v takovém případě musí jednat neprodleně jakmile zjistí existenci takových důvodů pro zpochybnění podjatosti rozhodce a které mohou vést až k jeho odvolání.
SFT dále projednal otázku povinnosti účastníků řízení náležité péče při zjišťování možných důvodů podjatosti rozhodců když rozhodl, že tato povinnosti rozhodně není neomezená. Ačkoliv jsou tak strany spory skutečně povinny provést určitá šetření, nelze od nich rozumně očekávat, že budou donekonečna prohledávat všechny možné zdroje a informace, které s rozhodcem souvisí, pokud neexistují žádné konkrétní a důvodné okolnosti, jež by nedostatek jeho nezávislosti naznačovaly.
SFT zároveň rozhodl, že rozhodci mohou na svých sociálních sítích vyjadřovat své osobní názory, musí si však být vědomi obsahu který sdílejí a zveřejňují právě s ohledem na jejich nestrannost a nezávislost. V daném případě pak byla le SFT slova, který pan Frattini v inkriminovaném příspěvku na svých sociálních sítích použil - a to včetně odkazu na barvu pleti čínského obyvatelstva v kombinaci s násilnými výrazy, dostatečným a objektivním ospravedlněním pochybností o jeho nestrannosti vůči stranám sporu.
ZDROJE:
[1] Rozhodnutí CAS 92/A/63 GUNDEL v FEI
[4] Článek R33 Kodexu CAS
[5] Margaret L. Moses, The Principles and Practice of International Commercial Arbitration (2nd Edition, Cambridge University Press, p. 135)
[6] Rozsudek SFT ze dne 20.3.2009 - 4A_506/2007
[7] IBA Guidelines, Part II - Non-waivable red list
[8] General Standard 4 (c), IBA Guidelines on Conflict of Interest in International Arbitration
[9] General Standard 3 (a), IBA Guidelines on Conflict of Interest in International Arbitration
[10] Článek R34 of the CAS Code
[11] Rozsudek ze dne 22.12.2020 - 4A_318/2020