Ačkoliv fotbalový svět momentálně žije Evropským šampionátem, před několika měsíci jím otřáslo oznámení dvanácti evropských velkoklubů o vytvoření tzv. Super League, čímž by se radikálně změnil fotbal tak, jak ho na našem kontinentě známe. Od oznámení projektu do jeho nezdárného konce uplynulo zhruba 72 hodin a celá akce vyvolala tolik reakcí, kolik sportovní svět už dlouho nezažil. Co bylo však hlavním důvodem neúspěchu SuperLeague a má podobný koncept v Evropě šanci?
Systém fotbalu v Evropě je postavený na principu postupů a sestupů. Základní ideou Super League však bylo, že by se vytvořila jakási „polozavřená“ liga, ve které by 15 klubů včetně těch zakládajících mělo jisté místo a zbylých pět klubů by se mohlo k účasti v soutěži kvalifikovat. Podrobnější informace se fotbalová veřejnost nedozvěděla, když celá prezentace a marketing byli postavené na jednoduchém webu, založeném instagramovém účtu bez jakéhokoliv obsahu a jediný rozhovor, který byl ze strany zakladatelů uskutečněn, poskytl ředitel Super League Fernando Peréz a to až druhý den poté, co byl projekt oznámen.
Pokud by se Super League stala skutečností, tradiční systém by byl nabourán a tři čtvrtiny soutěžních klubů by své místo v lize měly jistotu účasti v následujícím ročníku soutěže. Hlavními důvody, které byly vůči veřejnosti prezentovány, byl dlouhotrvající nesouhlas velkých klubů s tím, jak UEFA organizuje soutěže pod svojí záštitou, konkrétně UEFA Champions League a UFA Europa League a s tím související solidární platby, pomocí kterých se rozdělují finanční prostředky klubům, které nedosahují nejlepších výsledků a nepohybují se na předních příčkách výsledkové tabulky. Finanční aspekt byl rozhodně jedním z hnacích motorů nahrazení dosavadního systému, když 11 ze 14 nejbohatších klubů na světě byly zároveň zakládajícími členy Super League. [1] To zároveň souvisí s finanční kulturou evropského fotbalu, kterou detailněji rozeberu v následujících odstavcích tohoto článku.
Jedním z nejsilnějších odpůrců Super League byli rozhodně fanoušci. Negativně se však vyjádřili jak trenéři, tak samotní hráči, kterým mimo jiné vadilo to, že při tvorbě nového projektu nebyli pozvání k jednacímu stolu a jak FIFA, tak UEFA navíc po oznámení SuperLeague pohrozily, že v případě účasti hráčů v této soutěži budou uděleny zákazy účasti v jakýchkoliv soutěžích pod záštitou obou organizací, což by hráčům prakticky odebralo možnost reprezentovat své národní týmy. Když odhlédnu od skutečnosti, zda by tyto sankce byly vůbec v pravomoci FIFA a UEFA, tak si při pohledu na fotbalové šílenství které způsobuje probíhající EURO nedokážu představit, že by se hráči k takovému kroku byli ochotni uchýlit.
Výše zmíněná ignorace ostatních zúčastněných stran ve fotbalovém světě a to ať už právě hráčů či fanoušků byla z mého pohledu kamenem úrazu a jedním z nejvýznamnějších faktorů, které zapříčinily rychlý konec Super League. Pocit fanoušků že je kluby berou za samozřejmost a strach z něčeho nového, co odporuje dosavadní evropské kultuře fotbalu, vyústily v několik protestů během kterých dala valná většina fanoušků najevo, jak se k novému projektu staví. Tento koncept by totiž nejen sáhl fanouškům hlouběji do kapsy, když by za zápasy museli cestovat do jiných zemí, ale zároveň by se vytratila jedinečnost okamžiku když proti sobě stojí nejlepší kluby z evropských lig, které zažíváme během soutěží UEFA a to ať už během Europa League či Champions League.
Dalším problémem byla dle mého názoru role oběti, do které se zakládající kluby stavěly v souvislosti se svou finanční situací způsobené probíhající pandemií. Tento náhlý výpadek příjmů totiž samozřejmě nezasáhl jenom velkokluby jež disponují velkým množstvím financí, ale celý fotbalový svět včetně menších klubů, které díky nulovým příjmům z lístků a nižších příjmů z ostatních zdrojů strádají stejně tak, ne -li více, jako kluby na předních příčkách tabulky. Navíc jak jsem se zmínila výše, s odchodem nejlepších klubů ze soutěží UEFA by dle mého názoru došlo ke změně fungování solidárních plateb UEFA, což by na ostatní kluby mělo nepochybně velký finanční vliv.
Co se týče finanční fotbalové kultury v Evropě, tak není žádným tajemstvím že kluby za účelem získání co nejlepších výsledků utrácejí enormní částky peněz. Momentálně se nacházíme v letním přestupovém období a v médiích se v souvislosti s přestupy hráčů objevují částky sahající ke stovce milionů eur, což je pro běžného smrtelníka jen těžko představitelné a když vezmeme v úvahu, že všechny kluby na vysoké úrovni jsou do jednoho zadlužené, nelze se nepozastavit nad tím, jak dlouho může tento model ještě vydržet.
Jak jsem se navíc zmínila na začátku tohoto článku, Super League se měla odehrávat v jakémsi "polo-uzavřeném modelu". Když porovnáme evropský a americký model, ve kterém jsou uzavřené ligy běžnou záležitostí, většina z amerických soutěží má nastavené finanční limity, které mohou kluby během sezóny vynaložit. Ačkoliv to nemohu říci s jistotou, když jak jsem se poznamenala na začátku tohoto článku, informací o praktickém fungování ligy bylo zveřejněno minimum, nejsem přesvědčená o tom, že by byly zakládající kluby ochotny k takovému modelu přistoupit. Dalším rozdílem mezi evropským a americkým modelem jsou tzv. "drafty", které dovolují klubům získat nejlepší hráče z univerzitního prostředí, přičemž právo první volby má klub, který skončil v uplynulé sezóně na posledním místě. Americký model je tak celkově solidárnější a kluby mezi sebou mají mnohem vyrovnanější pozici. Na druhou stranu kluby evropské se ve snaze vyhrát titul či vyhnout se sestupu vynakládají nemalé prostředky jimiž při pohledu na jejich finanční bilanci kolikrát ani nedisponují.
Z mého pohledu by to však mohlo finanční kultuře evropského fotbalu pomoci mnohem více, než oddělování "lepších" od "horších", když by kluby na předních příčkách tabulky měly omezenější možnosti a vůči ostatním klubům by se snížila finanční propast a ty by se tak při snaze vyrovnat se těm nejlepším nemusely vydat ze všech svých prostředků. K podobnému kroku v současné době přistoupila třeba i Formule 1, když od příští sezóny budou nastavené finanční limity pro stavbu závodních vozů a my se tak můžeme těšit na vyrovnanější souboje.
Můžeme se tedy v budoucnu dočkat ligy která by se svým konceptem podobala Super League? Dle mého názoru je nejdříve třeba, aby se zahojily rány které vznikly v souvislosti s posledním pokusem o její vytvoření. Zároveň se domnívám, že to pokus nebyl rozhodně poslední a že se postupem času dočkáme změn které změní evropský fotbal tak, jak ho známe dnes. Hlavní aktéři této změny by však neměli zapomínat na vzájemnou diskuzi a zapojení ostatních účastníků, aby celá soutěž měla delší trvání než jepičí život Super League.