top of page
Vyhledat
  • barastrakova
    • 14. 2. 2022
    • Minut čtení: 7

Trofeje výměnou za lidská práva?

Zimní Olympijské hry jsou v plném proudu a po šestiměsíční přestávce jsme tak svědky další velké sportovní události která se odehrává v Asii - tentokrát v Čínském Pekingu. Ačkoliv prozatím se sportovci vyjadřují v tom smyslu, že organizace her je prakticky bez jakýchkoliv problému a sportovní soutěže probíhají dle stanoveného programu, jsou tyto Olympijské hry ve významném stínu politických událostí. Už v roce 2019 tehdejší předseda mezinárodní federace FIS Gian Franco Kasper prohlásil, že "Olympiáda je v diktaturách jednodušší", když tímto výrokem reagoval právě na pořádání zimních Olympijských her v Číně v roce 2022[1] . V souvislosti s tím by mělo být zmíněno, že v roce 2015 byly finálovým protikandidátem kazašské Almaty, kde je momentálně politická situace také velice nestabilní. Gian Franco Kasper dále uvedl že důvodem proč se k výše zmíněnému výroku uchýlil byla skutečnost že "diktátoři" mohou organizovat akce jako jsou Olympijské hry bez souhlasu lidí. Ačkoliv se nakonec za své výroky omluvil, v očích veřejnosti nejspíš řekl nahlas pouze to, co si valná většina sportovní komunity pouze potichu myslela.


Magický vliv velkých sportovních akcí


Peking je prvním místem na světě, které se stalo dějištěm jak zimních, tak letních Olympijských her a rozhodně se nejedná o náhodu. Je totiž nesporné, že dopad takové události, jako je Olympiáda, je obrovský, neboť soutěže mezi sportovci sledují více než 3 miliardy lidí po celém světě[1]. Hostitelské země tak mají výjimečnou šanci ukázat se v lepším světle a pořádání velkých sportovních akcí v kontroverzních zemích tak vyvolává bouřlivé reakce mezinárodního společenství - podobné diskuse v současnosti probíhají například v souvislosti s pořádáním mistrovství světa ve fotbale v Kataru a problematikou špatného zacházení s pracovníky. [2]


Navzdory protichůdným hlasům je však nepopiratelné, že velké sportovní akce jsou pro hostitelskou zemi šancí na sebepropagaci. Pro Čínu je to tak příležitost ke zvýšení intenzity propagandy a to jak navenek, tak i dovnitř vůči vlastnímu obyvatelstvu v době, kdy je země na očích celému světu. Čína se tak nyní zjevně snaží svým vlastním lidem předat zprávu, že pořádání zimních Olympijských her dokazuje sílu Číny a posouvá zemi do popředí a legitimního postavení v rámci mezinárodního systému. Co se však týče mezinárodního postavení Číny vůči ostatním státům, tak její celkový obraz ve vyspělých zemích většinou upadá. Značně odlišná je však situace v některých afrických zemích nebo například v Kambodži, kde čínský vliv postupně narůstá.[3]



Nynější podoba Číny


Ale jakou zemí je vlastně Čína dnes? Během letošního roku, konkrétně na podzim, se bude konat 20. sjezd Komunistické strany Číny. Očekává se, že současný generální tajemník Si Ťin-pching poruší dvouleté pravidlo, které by z něj v praxi učinilo neomezeného vládce a získalo by mu doživotní pozici generálního tajemníka. Čína je tak stále více propojena se systémem vlády jednoho muže a my se stáváme svědky rychlé centralizace moci a zvyšování kontroly nad ekonomikou a obyvatelstvem. Koncept propagandy je navíc v Číně stále vnímán jako „šíření dobrých myšlenek“, což je opak toho, jak funguje západní demokratický svět. [4]


Vztah mezi sportem a politikou v Číně


Z předchozího odstavce vyplývá, že čínská vláda je úzce propojena s fungováním zbytku země a sport samozřejmě není výjimkou. Důkazem toho může být fakt, že organizaci olympijských her v Pekingu v roce 2008 měl na starosti současný generální tajemník Si Ťing-pching. [5] Dalším příkladem je příběh čínské tenisové hráčky Peng Shuai, který začal listopadovým příspěvkem na sociálních sítích o tom, že se stala obětí sexuálního napadení, kterého se dopustil bývalý čínský vicepremiér Chang Kao - Lim. Po jejím prohlášení však bylo obvinění okamžitě smazáno z čínských webů a ona zmizela z očí veřejnosti. Ačkoliv byla následně zobrazena na několika krátkých videích zveřejněných čínskými novináři na Twitteru a MOV s ní údajně dvakrát mluvil, stále existují pochybnosti, do jaké míry se může svobodně vyjadřovat . Celá situace eskalovala v celosvětové kampani "Kde je Peng Suai?" která byla hodně vidět i na nedávném Australian Open.


Lidská práva a Peking 2022


Když se vrátíme zpět k Olympijským hrám v Číně a s tím spojené problematice lidských práv, obavy se znovu objevily několik týdnů před plánovaným zahajovacím ceremoniálem, kdy řečníci na semináři pořádaném mezinárodní nevládní organizací Human Rights Watch varovali sportovce, aby po dobu svého pobytu v Číně nehovořili o otázkách týkajících se lidských práv, podle jejich slov -pro jejich vlastní bezpečnost. Organizátoři Her se následně vyjádřili v tom smyslu, že pokud bude chování sportovců v rozporu s čínskými pravidly nebo v rozporu s "Olympijským duchem", mohli by skutečně čelit potrestání. Pan Yang Shu, který je zástupcem generálního ředitele odboru mezinárodních vztahů Pekingu 2022, uvedl k věci výslovně následující[6]:


"Jsem si jistý, že jakýkoliv projev, který je v souladu s olympijským duchem, bude chráněn a zároveň jakékoli chování nebo projevy, které jsou proti olympijskému duchu, zejména proti čínským zákonům a nařízením, podléhají určitému trestu."


Další oznámení přišlo od zástupce Amnesty International China Research a sice, že ačkoliv Čína prohlásila, že olympijské hry slibují nezapomenutelnou sportovní podívanou, svět nemůže ignorovat to, co se v zemi děje, jako jsou uvěznění aktivisté a právníci, oběti sexuálních útoků či tresty za protistátní projevy nebo systematické utlačování a pronásledování muslimských etnických skupin. Dále uvedl že by tyto Olympijské hry neměly být využívány k odvádění pozornosti od toho, co se v Číně děje, ale spíše by se měly stát příležitostí k řešení těchto problémů. Amnesty International následně vyzvala MOV, národní olympijské výbory a vlády států, aby respektovaly a umožnily účastníkům – včetně sportovců a funkcionářů, svobodně mluvit o lidských právech, včetně otázek, které čínské úřady považují za citlivé.[7]

Palčivá otázka Ujgurů


Tématem, které je v této souvislosti pravděpodobně nejkontroverznějším a způsobuje obrovské pozdvižení, jsou události, které se dějí v Sin-ťiangu v severozápadní oblasti Číny. Právě zde čínská vláda totiž tvrdě zasahuje proti Ujgurům – jedné z muslimských menšin, když mezi jejich nástroje patří nucené používání antikoncepce, sterilizace či hromadné zadržování v pracovních táborech. Podle prohlášení Výboru OSN pro odstranění rasové diskriminace v roce 2018 bylo v detenčních táborech v té době drženo přibližně 1 milion Ujgurů. Britská BBC poté zveřejnila zprávu o záležitostech souvisejících s Ujgury, která podrobněji popisuje místní situaci. Jak zpráva uvádí, čínská vláda kontroluje každodenní život Ujgurů, včetně toho, co mají na sobě, kam cestují, jaké webové stránky navštěvují nebo s kým komunikují. Zpráva BBC pak popisuje příběhy skutečných lidí, kteří se dostali do pracovních táborů z různých důvodů, jako je například nošení šátku, náhodné otevření odkazu na mezinárodní web nebo žádost o cestovní pas. Čína samozřejmě všechna obvinění odmítá, zároveň je však nijak dále nekomentuje. V neposlední řadě ačkoliv může současná vysoká komisařka OSN pro lidská po Olympiádě navštívit oblast Sin-ťiangu, nemůže dle vyjádření čínského ministerstva zahraničí věc nijak vyšetřovat ani provádět žádná další šetření ohledně současné tamní situace. [8]


Diplomatický bojkot


Nejvýznamnější reakcí na výše uvedené události bylo vyhlášení diplomatického bojkotu několika zemí mezinárodního společenství. První zemí, která oznámila diplomatický bojkot, byly USA, kdy jako důvod uvedl tiskový tajemník Bílého domu pokračující „genocidu a zločiny proti lidskosti“, když tímto vyjádřením reagoval na výše uvedené téma Ujgurů. [9] Diplomatický bojkot ze strany Spojených států byl pak následován dalšími zeměmi jako je Velká Británie, Kanada nebo Austrálie. Ani jedna z těchto zemí tak na hry nevyslala žádnou oficiální vládní delegaci. Někde na půli cesty je svým přístupem Japonsko, které místo vládní delegace vyslalo několik vrcholných představitelů, jež stáli za organizací olympiády v Tokiu, která se konala v létě v loňském roce. Některé země, včetně České republiky, pak diplomatický bojkot oficiálně neoznámily, ale přesto nevyslaly žádného vládního zástupce, aby se her zúčastnil.


Zástupkyně ujgurské komunity a zároveň nositelka Nobelovy ceny za mír Rushan Abbásová však uvedla, že diplomatický bojkot je to nejmenší, co mohou země ve věci udělat a své celkové zklamání z přístupu mezinárodního společenství v této záležitosti. Dále uvedla, že cítí extrémní zklamání, frustraci a obavy nejen o komunitu Ujgurů, obyvatele Tibetu a Hongkongu, ale především o mezinárodní společenství a svět jako celek, jeho svobodu a demokracii. Rushan Abbásová dále zkritizovala MOV a OSN za jejich nečinnost a prohlásila, že je fascinující být svědkem pořádání takových Olympijských her v zemi, která páchá genocidu a zločiny proti lidskosti, i když si toho je zbytek světa vědom. [10]

Co na to MOV?


Pokud jde o samotný MOV, je jejich přístup poměrně umírněný. To je však vcelku pochopitelné vzhledem ke skutečnosti, že to byl právě MOV, kdo si vybral Peking jako místo konání těchto Olympijských her. Když pak několik měsíců před začátkem her zaznívaly hlasy volající po přesunu olympijského dějiště, vyjádřil se MOV v tom smyslu, že nejsou národní vládou, a že musí respektovat suverenitu zemí, které hry pořádají. Navíc, když se aktivisté pokoušeli setkat s MOV za účelem projednání záležitosti lidských práv, MOV tento dialog zdvořile odmítl s vysvětlením, že mezi nimi existuje odlišný přístup k této záležitost a to včetně rozsahu projednávání a vzájemné důvěrnosti. Na druhou stranu je třeba zmínit, že MOV dva týdny před začátkem her uvítal výzvu OSN k respektování olympijského příměří a to od 28. ledna do 20. března 2022 – tedy sedm dní před začátkem Zimních Olympijských her až do sedmi dnů po skončení Her paralympijských . [11]


Mají sportovci nějaký hlas a mohou ho použít?


Jak bylo uvedeno v jednom z předchozích článků na tomto blogu, podle pravidla 50 (2) olympijské charty by olympijské hry měly být politicky neutrální bez jakékoli demonstrace politických, náboženských nebo rasových názorů či přesvědčení na půdě jakýchkoliv olympijských sportovišť, na území olympijské vesnice a v dalších místech konání Her. V kontextu článku 50 se tak na Olympijských hrách v Pekingu nic nemění. Jak před, tak během Her však byli sportovci varováni, aby se zdrželi jakýchkoli prohlášení týkajících se situace v Číně, a pokud se k nim chtějí uchýlit, bylo všem doporučeno s tímto vyjádřením počkat na moment, kdy se vrátí zpět domů. Dle mého názoru tak nemůžeme očekávat, že by se sportovci nějak výrazně k současné lidskoprávní otázce během konání Olympijských her vyjadřovali.


Má tato situace řešení?


Jak jsem již uvedla, Olympijské hry jsou nejen významnou sportovní událostí, ale mají i obrovský politický rozměr. Nelze však zapomenout na samotnou podstatu Her a skutečnost, že jejich důležitou součástí jsou sportovci., kteří se Her účastní, a pro které je to často ta nejdůležitější událost kariéry. Dle mého názoru by se tak neměli stát rukojmím a diplomatický bojkot je tak logickým a pragmatickým krokem států. Pokud existuje subjekt, který by měl být odpovědný, je to MOV. Ten je totiž odpovědný za výběr olympijského místa a dle mého názoru by si zástupci MOV měli dvakrát rozmyslet, ve které zemi se rozhodnou uspořádat olympiádu a jejich výběr by rozhodně neměl být založen na ekonomických slibech kandidátů. Když se však podíváme na program Olympijských her v následujících letech, lze zaznamenat trend návratu do Evropy a tak uvidíme, co nám olympijská budoucnost přines. Nezbývá tak než doufat, že se svět poučí a Olympijské hry budou dál symbolem fair play a sportovního ducha mezinárodní komunity!



ZDROJE:














28 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
bottom of page